Historie a vojenství.


Vítejte na našem webu Sdružení přátel vojenské historie sever 2013 (SPVH Sever 2013).

CO JE TO VLASTENECTVÍ - BÝT HRDÍ NA TO, CO JSME A CO JSME SCHOPNI PRO TO OBĚTOVAT. Vítejte na stránkách nového sdružení SPVH Sever 2013, jehož náplní je vše okolo vojenství.

Registrován 3.10.2013, IČ: 021 823 43.

Toto sdružení vzniklo na základě mnoholetých zkušeností z registrovaných i neregistrováných členů zabývajících se historií válek, majitelů a vlastníků dobové a obrněné techniky, organizátorů a pořadatelů bojových ukázek a milovníků uniforem a válečnictví. Naše sdružení SPVH SEVER 2013, jehož sídlo je v Jablonci nad Nisou, je jedním z prvních, které má ve svém stavu historickou a těžkou obrněnou techniku s vlastní dopravou, Army prodejnu, vlastní profi zdravotnický tým a tým pyrotechniků. Členové sdružení představují uniformované vojáky Rudé armády , Wehrmachtu, zbraní SS a moderní armády.

Všechny tyto zkušenosti včetně techniky je schopno naše sdružení nabídnout i k Vašim službám, součástí je samozřejmě i kompletní osádka v dobových uniformách. Z techniky máme ve stavu gardový T-34 v kompletní výbavě, OT-810 český HAKL v německé kamufláži vz.43, německý motocykl sajda šedý, americký Dodge v barvách pro rudou armádu, motocykl Dněpr 750, BVP a ruské samohybné dělo SU-100 na podvozku T-34, ruské protiletadlové dělo 37mm 61-K M1939, ruské polní dělo ZIS-3 r.76mm a originál ruský minomet 82mm.

 

Náš tým členů je schopen představovat různé druhy jednotek, od ordnerů, přes rudou armádu 2.světové války, Wehrmacht a waffen SS, až po dobrovolné jednotky srbské armády, učastnících se bojů 1991 - 1995 v bývalé Jugoslávii. A což je hlavní i vždy s příslušnou vojenskou i těžkou technikou.

Všechny tyto německé jednotky jsme si vybraly, né z důvodu nějaké sympatie a propagace, ale hlavně proto, že jejich bojová činnost probíhala v roce 1945 na území Čech a proto námi pořádané historické ukázky mají podle dobových událostí tu správnou autenticitu a smysl.

Ordneři

původně název pro členy "pořadatelské služby", ve skutečnosti úderných oddílů Německé nacionálně socialistické strany dělnické (NSDAP), formovaných podle vzoru nacistické SA, později vžitý název pro příslušníky úderných organizací SdP, terorizujících ve 2. polovině 30. let a zvláště v roce 1938 české obyvatelstvo i demokraticky smýšlející Němce v českém pohraničí. Viz také Freiwilliger Schutzdienst.

Sudetoněmecký sbor dobrovolníků,[1] též Sudetoněmecký Freikorps, (německy: Sudetendeutsches Freikorps, SdFK), také známí jako Ordneři (podle Ordnergruppe) byla sudetoněmecká polovojenská organizace založená v září 1938 za účelem destabilizace situace v československém pohraničí pomocí ozbrojených útoků, sabotáží a diverze.

SdFK vznikl v září 1938 z nařízení A. Hitlera oficiálně jako obranná organizace sudetských Němců, ve skutečnosti ale za účelem destabilizace situace v československém pohraničí pomocí ozbrojených útoků, sabotáží a diverze. V tomto období kulminovala tzv. sudetoněmecké krize, kdy československé úřady vojenskou silou potlačily Henleinův pokus o puč. Útoky proti objektům státní moci i proti civilnímu obyvatelstvu vyvrcholily do té míry, že některá československá území musela být dobývána zpět vojenskou silou, jiná se podařilo znovu získat až po 2. sv. válce. Společně s diplomatickou a propagandistickou činností byla činnost SdFK jednou z příčin odtržení části území Československa prostř. Mnichovské dohody a de facto i zániku zbytku ČSR v březnu 1939.

Wehrmacht (německy branná moc) označuje ozbrojené síly Třetí říše v letech 19351945.

 

10. tanková divize SS „Frundsberg“

Skočit na: Navigace, Hledání
Insignie divize

10. tanková divize SS „Frundsberg“ konkrétně SS-Panzergrenadier Regiment 22 (německy: 10. SS Panzer Division „Frundsberg“) byla tanková divize Waffen-SS za druhé světové války, která se účastnila bitev jak na západní tak na východní frontě. Byla tvořena hlavně z branců z řad RAD.

První boje na Východní frontě

V březnu roku 1944 byla stále ještě oslabená divize "Frundsberg" odvelena společně se svojí sesterskou 9. tankovou divizí SS „Hohenstaufen“ jako součást II. tankového sboru SS na východní frontu, kde má čelit sovětskému útoku, který ohrožuje polskou hranici a odřízl od ostatních německých sil 1. tankovou divizi „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ společně s 2. tankovou divizí SS "Das Reich" v oblasti Ternopilu.

Divize se spojila se zbytkem II. tankového sboru SS a v rámci skupiny armád Severní Ukrajina se počátkem dubna 1944, oslabená o tanky typu Panther z 1. praporu svého tankového pluku, zapojila poprvé do bojových akcí. Výsledkem tvrdých bojů se stal 6. dubna průlom u ukrajinského města Bučač a divize Frundsberg se tak spojila s obleženými jednotkami z 1. tankové armády.

Divize poté dostala rozkaz zůstat v předních liniích a zapojila se tak do těžkých bojů na řece Seret a kolem ukrajinských měst Ternopil a Kovel. Její postup byl však brzy zastaven jednotkami 1. ukrajinského frontu sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a několik následujících týdnů strávila divize obrannými akcemi na řece Bugu. U Ternopilu je také zraněn velitel divize SS-Gruppenführer Karl Fischer von Treuenfeld a jeho na místě nahrazuje SS-Oberführer Heinz Harmel.

Dne 12. června 1944, krátce po spojeneckém vylodění v Normandii, byl II. tankový sbor SS stažen z východní fronty a přesunut na západní frontu, aby mohl čelit spojeneckým jednotkám. Jeho mužstvo a vybavení zaplnilo 67 vlakových souprav.

Boje v Normandii

Zprava: Velitel 10. tankového pluku SS SS-Standartenführer Otto Paetsch, velitel divize SS-Brigadeführer Heinz Harmel a velitel 1. praporu ze 22. pluku SS-Hauptsturmführer Karl Heinz Euling na frontě v zimě roku 1945

Divize dorazila do Francie už 18. června, ale britské a americké letectvo ohrožující přesun jednotek, zpozdilo příjezd divize na frontu až do 25. června. Divize byla z bojů na východní frontě silně oslabená a její stav mužstva se pohyboval kolem 13 500 mužů. O pět dnů později byla divize Frundsberg pod velením nyní již SS-Brigadeführera Heinze Harmela poslána společně s 9. tankovou divizí SS „Hohenstaufen“, aby se zúčastnila operace Epsom.

V rámci této operace se účastnila bitvy o kótu 112, jejímž cílem bylo udržet výšiny kolem kóty 112. Zpočátku se britům pod velením generála Richarda O'Connora částečně povedlo uspět a muži z divize Frundsberg byli vystaveni silné nepřátelské palbě a náletům spojeneckých bombardérů, ale britské obrněné jednotky skládající se hlavně z tanků typu Churchill Mk IV a Sherman Firefly byly vzápětí vytlačeny tanky typu Tiger ze 102. těžkého tankového praporu SS (Schwere SS-Panzer Abteilung 102) pod velením SS-Sturmbannführera Hanse Weisse, které byly silněji opancéřované a jejich děla ráže 88mm byla daleko silnější.

Další den následoval další mohutný útok britů a kótu 112 se jim podařilo opět dobýt, ale s přicházející nocí se britské tanky stáhly a připravily se tak o potřebnou podporu pěších jednotek, které byly za téže noci vytlačeny německým protiútokem. Situace na bojišti se tak stávala tolik nepřehlednou, že v jednu chvíli se britské tanky staly terčem svých vlastních bombardérů.

Zhruba v polovině července byla divize Frundsberg vystřídána armádní 271. pěší divizí pod velením generálporučíka Paula Danhausera a stažena do zálohy ke krátkému odpočinku. Její ztráty od počátku července činily přes 2000 mužů.

Odpočinku si muži z divize Frundsberg moc neužili, protože již 2. srpna byli povoláni zpět do boje, aby podpořili své zbylé spolubojovníky, kteří nyní bojovali s britskými obrněnými jednotkami o kótu 188. V ten den se podařilo divizi Frundsberg vyřadit 29 britských tanků. Následující den dorazil zbytek divize a zahájil protiútok, kterým byly britské jednotky vytlačeny ze svých nově vybudovaných obranných postavení. Zároveň se divizi také podařilo obsadit nedalekou kótu 301 a vytvořit tak obrannou linii mezi těmito dvěma výšinami.

Divize však dostala rozkaz odpoutat se od nepřítele a 6. srpna byla odvelena severně od francouzského města Chênedollé, kde měla za úkol zadržet postupující britské jednotky, což se divizi Frundsberg povedlo a zároveň obsadila kóty 242 a 224. Následující den však byla nucena se stáhnout, protože dělostřelecká palba a nálety spojeneckých letadel působily značné ztráty.

Následujícím dnem však dostala další rozkaz k přesunu a to tentokrát na americkou část fronty, kde měla působit jako součást záložních jednotek XXXXVII. tankového sboru generála Heinricha von Lüttwitze. Avšak ihned po svém příjezdu se její části musely zapojit do bojů poblíž Barentonu, aby bránily postupu amerických jednotek. Místo toho, aby divize byla použita do protiútoku, tak se dala na ústup východním směrem přes Domfront a Fromentel z důvodu příprav na obranu města Argentan. Poté, co byl Argentan dobyt americkými jednotkami, tak se divize Frundsberg nacházela přímo uprostřed téměř uzavřené Falaiské kapsy a hrozilo její zničení.

Na rozdíl od ostatních německých jednotek, byla SS divize Frundsberg jednou z těch šťastných jednotek, kterým se podařilo uniknout z obklíčení přes řeku Dives dříve, než byla kapsa u města Chambois uzavřena americkými, kanadskými a polskými tankovými jednotkami. Poté divize ustupovala směrem na severovýchod podél řeky Seiny, kterou překročila u města Oissel mezi 25. a 27 srpnem.

Po překročení řeky postupovala divize Frundsberg směrem k řece Sommě a mezi městy Bray a Peronne se ještě střetla s postupujícími Brity. Nakonec se stáhla směrem na Cambrai a dorazila až do Holandska.

Operace Market Garden

Divizní velitel Heinz Harmel při poradě s polním maršálem Waltherem Modelem během operace Market Garden v září 1944.

V Holandsku byl divizi nařízen odpočinek v prostoru mezi městy Arnhem a Nijmegen. Původně měla být její sesterská 9. tanková divize SS "Hohenstaufen" odvelena zpět do Německa, kde se plánovalo její kompletní doplnění a předání své těžké techniky divizi Frundsberg, což mělo nahradit značné ztráty divize z předchozích bojů s britskými a americkými jednotkami.

Avšak s vypuknutím spojenecké operace Market Garden a výsadkem 1. britské výsadkové divize nedaleko Arnhemu dne 17. září, byla 9. tanková divize SS "Hohenstaufen" nasazena zpět do akce v rámci II. tankového sboru SS pod velením SS-Obergruppenführera Wilhelma Bittricha.

Jejím úkolem bylo přesunout se do Nijmegenu a bránit zdejší most přes řeku Waal a zabránit tak postupu spojeneckých vojsk útočících od jihu. Její sesterská 9. tanková divize SS "Hohenstaufen" dostala stejný úkol, ale v Arnhemu.

V jednom z nejprudších bojů u arnhemského mostu se do akce zapojil i 9. obrněný průzkumný prapor (SS-Panzer Aufklärungs-Abteilung 9) pod velením SS-Hauptsturmfühera Viktora Gräbnera. Tato jednotka ze 9. tankové divize SS "Hohenstaufen" spadala v tuto dobu pod dočasné velení divize "Frundsberg". Poté, co se Gräbner přesunul do Nijmegenu, aby zajistil obranu mostu, tak zjistil, že obrana je dostatečně zajištěná a rozhodl se vrátit zpět do Arnhemu a později se dne 18. září se pokusil překročit se svými jednotkami most a obsadit jeho severní konec, který byl pod kontrolou 2. britského výsadkového praporu pod velením podplukovníka Johna Frosta.

Gräbner se vydal se skupinou obrněných vozidel a pěchoty na druhý konec mostu, ale jakmile se začal se svými jednotkami přibližovat ke konci mostu, tak na ně byla spuštěna palba z britských protitankových zbraní PIAT a SS-Hauptsturmführer Viktor Gräbner, který se nacházel v čele svého útoku byl zabit. Vojáci SS, kteří byli v budovách na jižním konci mostu, neustále ostřelovali britské výsadkáře, kteří se nakonec po vyčerpání zásob byli nuceni 21. září vzdát.

Jednotky divize "Frundsberg" dostaly následně rozkaz k přesunu zpět do Nijmegenu, kde měly za úkol podpořit tamější obranná postavení a později dostaly rozkaz zpomalit postupující jednotky britského XXX. sboru, které překročily řeku Waal. Divize "Frundsberg" způsobila britským jednotkám těžké ztráty, avšak sama byla silně oslabena.

Jednotkám britského XXX. sboru se později podařilo spojit s polskou 1. výsadkovou brigádou pod velením generálmajora Stanislava Sosabowskiho, která přistála jihozápadně od Arnhemu. Avšak s jednotkami 1. britské výsadkové divize se sbor spojit již nedokázal a obklíčení britští výsadkáři byli nuceni se stáhnout a své raněné zanechat na místě. Ti se vzdali 29. září.

Boje v Porýní a na východní frontě

Divize "Frundsberg" byla značně oslabena z bojů v Normandii a u Arnhemu a její síla byla zredukována na pouhou bojovou skupinu. Proto byla 18. listopadu roku 1944 stažena z fronty a poslána zpět do Německa, kde v Cáchách probíhalo doplňování jejích stavů. Během prosince měla divize 15 542 mužů, což bylo 75% běžného stavu.

Na přelomu prosince 1944 a ledna 1945 se divize opět zapojila do bojů severovýchodně od Cách v oblasti Linnichu, Geilenkirchenu a Jülichu. V lednu již byla divize nasazena do bojů podél řeky Rýn, kde působila později v rámci záložních jednotek skupiny armád Horní Rýn pod velením samotného Reichsführera SS Heinricha Himmlera a podílela se na Operaci Nordwind.

Poté divize "Frundsberg" překročila řeku Rýn a zaútočila ve směru na Gambsheim. Tanková divize "Frundsberg" se přesouvala velice opatrně očekávajíc nepřátelský útok, avšak americké jednotky provedly taktický ústup. Dne 24. ledna překonala divize "Frundsberg" řeku Moder a bez sebemenších problémů se jí podařilo obsadit výšiny ovládající oblast mezi městy Hagenau a Kaltenhausen.

Následně se divize setkala se silným odporem a její postup se značně zpomalil. Další den však divize dostala nové rozkazy, podle kterých se měla přesunout na východní frontu. Divize neutrpěla žádné vážnější ztráty během celé operace Nordwind.

Dne 10. února 1945 divize dorazila na frontu, která se stávala den ode dne horší pro německé jednotky. Následně se v průběhu měsíce zapojila v rámci III. tankového sboru SS pod velením SS-Obergruppenführera Matthiase Kleinheisterkampa do Operace Sonnenwende a v průběhu měsíce již sváděla těžké boje v okolí pomořanského města Stargard. Následně se začala divize stahovat k braniborskému městu Fürstenwalde, kde svedla další boje se sovětskými jednotkami a poté byla úplně stažena přes řeku Odru do města Štětín, kde jí byl dopřán krátký odpočinek.

Následně byla divize zařazena pod velení skupiny armád Visla generálplukovníka Gottharda Heinriciho. Na konci měsíce března byl divizní velitel, generálmajor Harmel uvolněn z frontových povinností, aby se mohl dostavit do Berlína k nemocničnímu vyšetření.

V té době byla divize přeložena na úsek fronty u Drážďan, ale během přesunu byla zastavena a odvelena bránit postupu jednotek rudé armády na řece Odře. Zde bojovala až do poloviny dubna, kdy byla zatlačena až ke městu Spremberg, kde byla následně obklíčena. V této době se divize téměř rozpadala, ale i přes její stav dostala přímý rozkaz z vůdcova hlavního velitelství k útoku, aby tak uzavřela vzniklou mezeru v německých liniích.

Velitel divize, SS-Brigadeführer Harmel, si byl dobře vědom toho, že útok s takto oslabenou divizí by se rovnal sebevraždě a namísto toho se rozhodl prolomit obklíčení a přesunout se s jednotkou na jih od Berlína, kde se shromažďovaly některé německé síly. Průlom se sice zdařil, ale divize tím byla ještě více oslabena než doposud. Harmelovo následující odmítnutí vykonat šílený rozkaz mělo za následek, že si ho nechal zavolat nový vrchní velitel německého pozemního vojska a velitel skupiny armád Střed, polní maršál Ferdinand Schörner, který ho nechal okamžitě zbavit velení.

Novým velitelem zbytků divize byl jmenován SS-Obersturmbannführer Franz Roestel, který předtím velel diviznímu 10. praporu tankových stíhačů SS. Nyní divize, spadající pod 4. tankovou armádu generála Fritze-Huberta Gräsera, spíše ustupovala před sílícími sovětskými jednotkami. Divize Frundsberg přešla řeku Labe nedaleko Drážďan a zamířila směrem na jih.

Dne 7. května zneškodnila divize několik sovětských strojů T-34 a poté osádky zbývajících tanků divize vyhodily do povětří svá vozidla a pokusily se dostat k americkým demarkačním liniím. Jen hrstce jedinců se to skutečně podařilo a zbytek divize se vzdal jednotkám Rudé armády u Teplic.

 

2. tanková divize SS „Das Reich“

Skočit na: Navigace, Hledání
Znak SS-Panzer Division

2. SS-Panzer Division „Das Reich“ byla jedna ze 38 divizí Waffen-SS za druhé světové války.

Přesněji představujeme 4.SS-Panzergrenadier-Regiment Der Führer.

Účastnila se kampaní na západě v roce 1940 a po krátkém čase hlídání na hranici s vichistickou Francií byla převelena do Holandska. Dále se účastnila bojů na Balkáně, kde malý oddíl vedený SS Hauptsturmführerem Klingenbergem donutil starostu Bělehradu ke kapitulaci města bez boje.

Poté se divize zúčastnila útoku na Sovětský svaz a bojovala zde až
do srpna 1941, kdy byla stažena k doplnění. V září byla opět poslána na frontu a podílela se na neúspěšném útoku na Moskvu. Následoval přesun do Francie v březnu 1942, s vyjímkou malé bojové skupiny. Ve Francii byla jednotka posílena na divizi pancéřových granátníků a v lednu 1943 byla poslána zpět na východní frontu, kde se zúčastnila dobytí a znovudobytí Charkova a bojů u Kursku.

Kvůli posílení divize na pancéřovou byla divize přesunuta do Francie a
poslána do Normandie v okamžiku spojeneckého vylodění, cestou vyhladila vesnici Oradour sur Glane, pozabíjeli celkem 642 osob včetně žen a dětí, jako odvetu za partyzánský útok.

Dne 9. června roku 1944 nechali muži z divize Das Reich ve městě Tulle ve Francii oběsit 99 civilistů a 148 nechali deportovat do koncentračního tábora v Dachau jako reakci na útoky francouzského odboje.

O den později, přesněji 10. června zavraždili muži ze 3. roty 1. praporu pod velením SS-Sturmbannführera Adolfa Diekmanna, velitele 1. praporu pluku „Der Führer“ a SS-Hauptsturmführera Otto Ericha Kahna, velitele 3. roty, 642 mužů, žen i dětí ve vesnici Oradour-sur-Glane ve Francii, jako reakci na únos velitele 3. praporu SS-Sturmbannführera Helmuta Kämpfeho, který byl unesen a později zavražděn francouzskými komunistickými partyzány. Vesnice byla navíc zcela zničena.

Když se o události dozvěděl velitel pluku „Der Führer“ SS-Standartenführer Sylvester Stadler, tak žádal o vojenský soud pro Diekmanna, ten však zemřel v bojích v Normandii, dřív než stačil být předvolán.Poté prošla těžkými boji v Normandii a začala se stahovat do Německa.

Dále bojovala v Ardenách, Maďarsku a Rakousku. Před svou kapitulací do rukou americké armády Das Reich napomohla k útěku velkého počtu německých civilistů z Prahy před postupující sovětskou Rudou armádou.

 

20. granátnická divize SS (1. estonská)

Skočit na: Navigace, Hledání
Znak 20. Waffen-Grenadier Division der SS (estnische Nr. 1)

20. Waffen-Grenadier Division der SS (estnische Nr. 1) byla založena 24. ledna 1944.

Vznikla v lednu 1944 nejprve pod názvem 20. estonská dobrovolnická divize SS, přejměnovaná o čtvrt roku později na 20. granátnickou divizi SS, est. č. 1

v srpnu 1944 rozbita Rudou armádou u Tartu a její zbytky evakuovány po moři. reorganizace ve Slezsku. od ledna 1945 znovu na frontě. na území čech se vzdala američanům.

 

Srbská armáda

Skočit na: Navigace, Hledání
Emblém

Srbská armáda srbsky: (Војска Србије) je jméno ozbrojených sil Srbska, které se skládají ze Pozemních sil, Vojenského letectva, Říční flotily a Velitelství výcviku. Srbská armáda je téměř profesionální a dobrovolná. Branná povinnost byla v Srbsku zrušena v roce 2011.